Před měsícem jsem otevřel problematiku o specifičnosti tréninkových efektů. Dnes bych chtěl pokračovat. Navedly mě k tomu výtečné články v časopise „Tělesná výchova a sport mládeže“, který vydává FTVS UK v Praze a v jehož letošním 3. čísle vyšla o této problematice série článků. Jelikož tématika je velice zajímavá a blíží se začátek přípravy ve většině oddílů na nadcházející sezónu, chtěl bych uvést alespoň některá fakta z těchto sdělení. Autoři těchto článků jsou Irena Čechovská a prof. Lubomír Dobrý z FTVS UK a Dušan Tomajko z FTK UP v Olomouci. Z nich bych chtěl uvést některé zajímavosti.

Normal 0 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Před měsícem jsem otevřel problematiku o specifičnosti tréninkových efektů. Dnes bych chtěl pokračovat. Navedly mě k tomu výtečné články v časopise „Tělesná výchova a sport mládeže“, který vydává FTVS UK v Praze a v jehož letošním 3. čísle vyšla o této problematice série článků. Jelikož tématika je velice zajímavá a blíží se začátek přípravy ve většině oddílů na nadcházející sezónu, chtěl bych uvést alespoň některá fakta z těchto sdělení. Autoři těchto článků jsou Irena Čechovská a prof. Lubomír Dobrý z FTVS UK a Dušan Tomajko z FTK UP v Olomouci. Z nich bych chtěl uvést některé zajímavosti. Téměř cit.: Specifičnost tréninku je téma, které získalo v posledních 15 letech značnou publicitu. Sportovci i trenéři začali používat různé zlepšováky a podpůrná zařízení v představě, že si vytvoří tréninkové prostředí, které bude pro daný sport specifičtější, zábavnější a vzrušující. Různé balanční tréninkové pomůcky, zařízení, které umožňují nadlimitní rychlost, různé překážky, kužely a mnoho dalších prostředků se objevuje v tréninkovém prostředí. Nahrazují osvědčené metody, které dosud zvyšovaly svalovou sílu (např. cvikem dřep, vztyk s činkou) nebo zvyšovaly rychlost generováním síly správně vykonávanými plyometrickými a posilovacími cviky. Tito noví experti říkají: „ Jenom svaly, používané ve specifickém pohybovém komplexu, je třeba posilovat.“ Stát na swiss ballu a vykonávat dřepy s nakládací činkou není sportovně specifická aktivita. Jděte se však podívat do místní tělocvičny a uvidíte, jak jsou fotbalisté cvičeni místním trenérem v tomto velmi nebezpečném cirkusáckém cviku. Trenér si pravděpodobně myslí, že verze cvičení na nafukovací podložce je sportovně specifičtější vzhledem k vysokým nárokům na udržení stability postoje. Jediná věc, kterou můžeme považovat u tohoto cviku za sportovně specifickou, je riziko úrazu, ke kterému dojde, když hráč z polokoule spadne. Trenéři a sportovní fyzioterapeuti, kteří usilují o specifičnost, začali tento cvik a jiné podobné balanční cviky používat z nedostatečného porozumění a nahradili jimi užitečné cviky, např. dřepy na jedné noze a jiné unilaterální cviky. Zvyšování sportovního výkonu začíná vážně trpět nedovzdělaností trenérů a totálním nedostatkem vědomostí, týkajících se specifičnosti a transferu. Principiální specifická adaptace na přídavné vnější zatížení by měla usměrňovat výběr posilovacích cviků směrem k danému pohybovému komplexu, který se vztahuje ke konkrétní sportovní disciplině. Tréninkové zátěžové aktivity by se měly co nejvíce podobat hlavní sportovní disciplině svou svalovou koordinací a fyziologickými nároky. Tento jev byl již před mnoha lety nazván „transfer tréninkových efektů“. Abychom dosáhli vyššího tréninkového transferu, musí být splněna určitá tréninková kriteria. Nejprve si musíme uvědomit úkol tréninku a podle toho určit kriteria. Specifičnost hledejme v používaných energetických systémech, v rychlosti prováděných pohybů, v komplexu svalových aktivací, v kloubních úhlech, ve frekvenci výkonu a v zotavných intervalech. Trénink se musí jednoznačně vztahovat ke konkrétní sportovní disciplině a zátěžové aktivity by se měly téměř shodovat s pohybovými komplexy, používaných v dané sportovní aktivitě. V posilovně však není nutné a ani žádoucí přesně napodobovat sportovní dovednost. Uveden příklad baseballového nadhazovače, který se rozhodně, že zvýší rychlost nadhozu používáním baseballového míčku vážícího 1 kg. V domnění, že je to sportovně specifické, takto trénuje. Ve skutečnosti však svůj výkon sníží. Zdánlivá podobnost mezi pohybovými vzorci s přídavným zařízením a bez něho může vážně narušit osvojování a výkon v této pohybové činnosti. Přidání vnější zátěže změní pohybovou rychlost, percepční vjemy, jinak se rekrutují příslušné svaly a svalová vlákna. Výsledkem bude to, že se vytvoří dvě a více motorických drah. Užitečná bude však jen jedna. Aby nedocházelo k těmto a jiným hrubým narušením výkonů, je třeba, aby trenéři, ale i sportovci byli náležitě vzděláni v problematice specifičnosti tréninku. Studie, zabývající se specifičností tréninku, sahají až do 19. století. Nálezy výzkumů z poslední doby, přestože jsou mnohem složitější, jsou však těm starším velmi podobné.

 

(literatura: Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 76 č. 3/10, str. 38 – 42)

 

Velké Meziříčí, 21.7.2010 Petr Juda