Vážení čtenáři,

dnes Vám představujeme 2. díl rubriky Knihovna volejbalového trenéra, tentokrát dílo pana Miloslava Ejema – Volejbal: Průpravná a herní cvičení.

Pod nesmírně zajímavým rozhovorem s panem Ejemem, nejenom o vzniku této knihy, Vám přinášíme jeho osobní a profesní životopis a také zmíněnou knihu ke stažení.

Dále bych rád upozornil na fakt, že všechny knihy z této rubriky jsou volně k nahlédnutí také v archivu ČVS.

Příjemné a inspirativní čtení!      Štěpán Javůrek, koordinátor metodiky ČVS

Představovaná kniha není Vaším jediným publikačním počinem. Mohl byste čtenářům přiblížit svůj autorský rejstřík?

Samozřejmě, pokud bych napočítal své všechny „publikační počiny“ bylo by jich dost přes 200, a to od vědeckých prací po populární články. Základní zaměření na teorii tělesných cvičení (dnes kinantropologie) se zdůraznováním kvantifikace tělovýchovných nebo sportovních jevů a teorii tréninku. V obou případech se snahou po aplikaci na sportovní hry a volejbal.

Uvedený počet zahrnuje téměř 40 původních vědeckých prací, ke 30 referátům na sympoziích a vědeckých konferencích (včetně vědecké konference při OH 88 v Soulu nebo sympozií o statistické analýze hry v Japonsku a Brazílii), spoluautorství nebo samostatné zpracování zhruba 40 učebnic, vysokoškolských skript nebo metodických publikací a zbytek metodických a metodicko-organizačních časopiseckých statí.

Ve všech oblastech v češtině či angličtině, výjimečně německy a rusky.

Z jakých zdrojů jste převážně při psaní této knihy čerpal, jak tato kniha vznikala a kdo všechno se na ní podílel?

Pokud jde o „Volejbal - průpravná a herní cvičení“, její hlavní a podstatnou část jsem napsal při trénování ve Finsku, tedy v létech 1982-3. Nepřímým podnětem byla žádost amerického vydavatele publikace „Odbíjená – metodika nácviku a trénink“, již jsme napsali ve spolupráci s J. Buchtelem a která  v USA vyšla jako „Contemporary Volleyball“. Podnět byl „něco napsat“. O potřebě tematiky, jak jsem jí zpracoval, jsem byl přesvědčen již dříve.

Z předchozího vyplývá jasně, že jsem to celé dělal sám a praxi – tedy pokusné králíky – mi někdy hráli hráči (dospělí i juniorského věku) mého tehdejšího klubu Hämmenlinan Tarmo. Ověřování se týkalo hlavně správného nastavení parametrů objemu a intenzity cvičení, protože to dosud v naprosté většině publikací chybělo.

A, psal jsem jí nejprve přímo anglicky a teprve po návratu domů (a po zájmu nakladatelství) přeložil  do češtiny.

Ještě jako perličku (nikoliv z natáčení): u cvičení 90 mě dva ze tří recenzentů tvrdě žádali, abych vynechal útok hráče zadní řady ze zóny VI, jelikož „to se nehraje, jen by to trenéry mýlilo - útok zadního hráče prakticky připadá v úvahu jen ze zóny I“. To bylo v této zemi v r. 1987 – takový byl styk s volejbalovým světem.

Miloslav Ejem s Jimem Colemanem, jedním z party trenérů, která stála za vzestupem úrovně vrcholového volejbalu v USA v 80. a 90. letech a také člen komise pro pravidla FIVB.

Dlouhá léta jste byl členem metodické komise FIVB? Jak na toto období vzpomínáte? A co Vás zaměstnává v současnosti?

Musím Tě něco málo opravit – FIVB nemá a nikdy nemělo „metodickou“ komisi. Já jsem byl od roku 1978 členem „trenérské komise“, brzo poté jejím sekretářem a ve letech 1991-92 jejím předsedou. Následně – spolu se členstvím ve Správní radě (tedy do r. 2002) jsem byl členem „technické komise“.

Nevím, co bych napsal o vzpomínání. Mám už sice nějaký věk, ale vzpomínkami moc nežiju. To jen když někdy u piva nebo sklenky něčeho jiného dobrého přijde řeč na minulost; a spíše jde o vzpomínky na nějaké kuriozity. V TK jsem pracovali v úzké spolupráci s H. Baackem z NDR. Bylo to období, kdy jsme pro FIVB postupně propracovali a zpočátku i téměř řídili celý systém trenérských kurzů (zorganizovali zpracování dvou manuálů pro účastníky a jeden pro lektory, pozornost byla věnována zpracování a verifikaci testových otázek, jako podstatu pro sjednocení obsahu i úrovně znalostí) a seminářů (mezi jiným o volejbalu mládeže nebo statistické analýze hry), velká pozornost se věnovala minivolejbalu a právě statistické analýze hry - důsledkem čehož je VIS FIVB. Vůbec by to ale bylo na delší řeč, a tak snad by to mohlo takto stačit.

A současnost: sám to víš – elektronický archiv svazu je práce „na věky“, datavolej se jen zdá, že běží sám, jednou – dvakrát za rok vyjedu učit na nějaké FIVB kurzy (v současnosti učím hlavně kurzy nejvyšší,  třetí, úrovně), učím na některých českých trenérských kurzech i občas na pražské FTVS, kde jsme vloni napsali ve spolupráci J. Buchtelem a R. Vorálkem ml. monografii „Trénink volejbalu“. Nenudím se, to nemám v genech.

Kdo Vás zásadně ovlivnil ve Vaší práci metodika volejbalu? Kdo byl Vaším vzorem a učitelem?

To je hodně zajímavá otázka. A zčásti Ti dám zřejmě neočekávanou odpověď. Samozřejmě, že to nelze zjednodušit a konstatovat ten a ten – takových dílčích vzorů a dílčích poznatků bylo samozřejmě více, ale …

Při studiu na tehdejším ITVS (dnes FTVS UK) to byl skvělý biochemik, Josef Viktora (tankista západní armády ve II. světové válce), který – ještě s kolegou Rakem - předběhli tehdejší naši sportovní vědu v této oblasti o 20 let a od nějž jsem se naučil základy toho, jak dělat vědu a mnoho dalšího. Následoval dnešní profesor Dobrý svým podobným zápalem k vědě, studiu odborných materiálů, ale také přímo k vědeckému přístupu k trénování.

A pak i zkušenost – jedna taková prvotní, mladická: jako elév na KSH FTVS jsem si nechal přeložit z angličtiny článek o přihrávce (anglicky „pass“), tehdy se dosti nosily počeštěné názvy všeho a tak i termín „servis“ byl výjimkou a používal se ponejvíce termín „podání“. A ti čtenáři, kteří vědí něco o angličtině již jistě tuší („to pass“ znamená také „podat“) - takže článek o přihrávce rozvíjel myšlenky k podání. Nesmysl na nesmysl. A poučení: znáš-li materii, je i poloviční znalost jazyka lepší a čti v originále, ne z překladu.

Našly by se i negativní vzory, ale jak moderní psychologie, tak i teorie motorického učení doporučují negativní nepoužívat a tak se toho i já vystříhám.

Jakou volejbalovou publikaci z poslední doby můžete doporučit? Co Vás v poslední době zaujalo ve světě pod vysokou sítí?

Pokud jde o publikaci, jmenoval bych publikaci doporučovanou v USA pro kurzy trenérů: McGOWN, C. (Ed).: SCIENCE OF COACHING VOLLEYBALL. Champaign: Human Kinetics, 1994.

Myslím ale, že nejmodernější názory se nenajdou v učebnicích, ale spíše se objevují v odborných časopisech, jako např. „Performance Conditioning for Volleybal“ nebo „Deutsche VOLLEYBALL“ a na seminářích nebo konferencích.

V minulém roce mě naprosto jednoznačně zaujalo mužské finále OH 2012 a krok trenéra  Alechna, který postavil do té doby středního Musorgského na post diagonálního hráče a jednoznačně v důsledku tohoto kroku Rusko vyhrálo olympijský turnaj.

Pokud byste měl něco českým volejbalovým trenérům vzkázat, co by to bylo?

Jakékoliv doporučení, věřím, vyplynulo z předchozího textu.

Osobní a profesní životopis Miloslava Ejema si můžete přečíst ZDE.

Publikaci Volejbal od Miloslava Ejema si můžete stáhnout zde.