Koučování je pojem, se kterým se setkáváme převážně ve výkonnostním sportu. Tento pojem existuje od konce šedesátých let. Pro mnohé je pojem trenér a kouč to samé. Je to z důvodu toho, že trenér musí často plnit oba úkoly. Jestli je to smysluplné, je dodnes sporné. Úkolem trenéra je především systematicky naučit sportovce dovednostem jako jsou technika, strategie a herní chování. Kouč by naopak měl dodávat rozsáhlou poradenskou a opatrovnickou péči. Proto se kouč musí před, při a po utkání o sportovce postarat. Cílem kouče tedy je, naučit sportovce samostatnosti a zodpovědnosti ve styku s problémy, konflikty, blokádami, cíly, úspěchem, neúspěchem a očekávání. Existuje definice koučování:
„Koučování je péče ve smyslu být nápomocen při řešení problémů ve výkonnostním sportu během a po zatížení v tréninku a zápase. Základem jsou psychologické a každodenní znalosti, koučování zahrnující diagnostiku, poradenství, modifikace suboptimálního prožívání, chování a jednání. Kritérium úspěšnosti je realizovaný sportovní výkon.“ ...

Koučování je pojem, se kterým se setkáváme převážně ve výkonnostním sportu. Tento pojem existuje od konce šedesátých let. Pro mnohé je pojem trenér a kouč to samé. Je to z důvodu toho, že trenér musí často plnit oba úkoly. Jestli je to smysluplné, je dodnes sporné. Úkolem trenéra je především systematicky naučit sportovce dovednostem jako jsou technika, strategie a herní chování. Kouč by naopak měl dodávat rozsáhlou poradenskou a opatrovnickou péči. Proto se kouč musí před, při a po utkání o sportovce postarat. Cílem kouče tedy je, naučit sportovce samostatnosti a zodpovědnosti ve styku s problémy, konflikty, blokádami, cíly, úspěchem, neúspěchem a očekávání. Existuje definice koučování:

„Koučování je péče ve smyslu být nápomocen při řešení problémů ve výkonnostním sportu během a po zatížení v tréninku a zápase. Základem jsou psychologické a každodenní znalosti, koučování zahrnující diagnostiku, poradenství, modifikace suboptimálního prožívání, chování a jednání. Kritérium úspěšnosti je realizovaný sportovní výkon.“

Kouč se musí také vyznat v soukromém životě sportovce. Z toho je patrné, že velice důležitým faktorem mezi koučem a sportovcem je naprostá důvěra. V minulosti se několikrát ukázalo, že sportovní výkony na vysoké úrovni mohou být předvedeny pouze s psychologickou podporou. Je velice důležité, aby do výkonové motivace byly vtaženy také složité psychické faktory.

Nástroje kouče

Kouč si pomáhá při své práci těmito technikami

·         Motivační techniky

·         Vizuální techniky

·         Zaměřovací techniky

·         Přepólování negativních rozhovorů se sebou samým

·         Techniky překonávající stres nebo které stresům předcházejí

·         Uvolňovací techniky

·         Mobilizační techniky

Kouč vytváří společně se sportovcem tzv. koncept koučování. Už nějaký čas převládá koncept, který neurčuje sám kouč, ale sportovec se na něm sám podílí. Tím se sportovec spolupodílí na zodpovědnosti za své úspěchy a zvládnutí běžných životních situací. Hlavním úkolem kouče tedy je, vytvořit takové podmínky, ve kterých dokáže sportovec odvést výkon na hranici jeho možností. Je třeba také podotknout, že kouč nechce trenéra nahrazovat nebo ho ze své funkce dokonce vytlačit, ale psychologickými schopnostmi zvýšit jeho sportovní úspěšnost.

Základy koučování

Ve sportu rozlišujeme mezi koučováním jednotlivce a týmových koučováním. Volejbal je týmový sport, ve kterém má samozřejmě každý hráč své zvláštnosti. V tomto psychologickém přístupu jde hlavně o řešení problémů. Koučování slouží ke zlepšení komunikace a realizuje psychologické úsudky do praxe tam, kde jednotlivé osoby potřebují cílenou podporu. Využívání těchto prostředků vedlo k akceptaci a používání slova koučování. Důsledkem toho není zpochybňováno koučování jako takové, nýbrž samotný kouč.

Metody koučování

K základním úkolům kouče patří poznávat problémy a formulovat cíle. Abychom poznali problémy v družstvu nebo u jednotlivých hráčů, k tomu nám pomohou různé metody. Existují možnosti jako aktivní poslech, zaměření, hledání odpovědí na nežádoucí informace a cirkulární dotazování

Aktivní poslech

U aktivního poslechu signalizuje kouč partnerovi rozhovoru zájem a pozornost tím, že mu sděluje, jak jeho vyjádření pochopil. Kouč tedy musí splnit dva kroky. Prvním krokem je poslech a vcítění se do pocitu sportovce. Druhým krokem je pokusit se vyjádřit jeho pocity.

Přiklad:

Hráč: “V každém dobrém týmu by měl mít každý člen stejná práva.“

Kouč: „Ty se zlobíš, že v týmu nemůžeš vyjádřit svůj názor stejně jako ostatní spoluhráči. “

Hráč může interpretaci kouče akceptovat, nebo se jeho subjektivní názor ještě více prohloubí nebo ho může opravit. Vše vede k tomu, že se v něm lépe orientuje.

Zaměření

U zaměření kouč vyžaduje od hráče, aby popsal situaci, ve které se pojmenovaný problém obzvláště jasně projevil. Pozornost by měla být upřena na část hráčova pocitu, který se hráči zdál nejhorší. Proces je často podporován otázky typu:

·         Ve které situaci se to stalo?

·         Které osoby do toho byly zapojeny?

·         Co řekli tyto osoby?

·         Co jsi v té situaci cítil?

Hledání odpovědí na nežádoucí informace

Vyptávání na nežádoucí vlivy je rychle působící proces, který řeší problémové situace, což vede k pojmenování problému a vyhledání nových možností řešení. Rozlišujeme dva druhy informací. Informace zaměřené na externí procesy jsou informace o jiných osobách nebo se týkají jednání jiných osob. Informace zaměřené na interní procesy jsou informace o myšlenkách, úmyslech, pocitech samotného sportovce. Věta „Jsem nervózní“ obsahuje mnoho informací, které se dají systematickou konzultací kouče vyřešit:

·         V jaké situaci jsi nervózní?

·         Před kým máš strach?

·         Jaké máš myšlenky, když jsi nervózní?

Cirkulární dotazování

Při cirkulárním dotazování zpravidla odpovídá hráč, co si podle jeho názoru jiný hráč myslí o určitém tématu. Tímto způsobem jsou informace nejen sbírány, ale také zprůhledněny, otázku a intervenci už není možno oddělit. S každou otázkou je pohled z vnější perspektivy na sociální systém jasnější. Díky těmto otázkám mohou být některá nedorozumění relativně dobře vyřešeny.

Formulování cílů

Rozhodující význam má pro kouče formulování cílů, které chce při své práci dosáhnout anebo které budou dosaženy v případě, že bude při analýze rozpoznán nějaký problém. Existuje mnoho cílů, které mohou být dosaženy a také mnoho cílů, které bohužel dosaženy být nemohou. V rozhovoru s hráči i vedením klubu můžeme objasnit naše cíle. V případě, že jsme přesvědčeni, že cíle klubu jsou nereálné, je třeba ihned objasnit důvody. Po analýze aktuálních problémů v týmu by měly být cíle písemně formulovány. Cíle mohou být:

·         Zlepšení výkonů

·         Odstranění problémů

·         Rozšíření kompetencí

·         Uspokojení z práce

·         Odstranění strachu

·         Optimalizace odborné a sociální kompetence

·         Konečný cíl: dosažení cíle v sezóně nebo dokonce dlouhodobého cíle

Liberec, 13. dubna, z němčiny přeložil Radek Krpač

Rauen, C. (2000). Handbuch Coaching. Göttingen: Verlag für Angewandte Psychologie.

Rauen, C. (2001). Coaching: Innovative Konzepte im Vergleich. Göttingen: Verlag für Angewandte Psychologie.