Během volejbalového utkání má trenér mnoho možností, jak působit na jednotlivé hráče a na celý tým. Protože se může pohybovat v blízkosti hrací plochy, může neustále dávat svému týmu nové instrukce. Tuto možnost by měl trenér také využít, protože tímto signalizuje, že je s týmem, aby mu pomohl a že je součástí svého družstva. Nastává však otázka, jak v těchto situacích družstvu nejlépe pomoci. Instrukce, které kouč během zápasu dává, musí hráči co nejdříve zpracovat a realizovat je ve hře, protože zpracování instrukcí hráči je náročný proces. Mark Demmer se zabýval zásadami koučování při utkání, které mohou trenérovi pomoci dovést své družstvo ke kýženému vítězství....

Všeobecné zásady
Ve výkonnostním volejbale je třeba rozlišovat mezi tréninkem a koučováním. Trénink je systematické a na výkon orientované působení na hráče vztahující se především na schopnosti jednání v daném sportovním odvětví. Koučování je naopak systematické na výkon orientované působení na individuální zvláštnosti hráčské osobnosti bezprostředně před, během a po zápase. V tréninku se cvičí, trénuje a odstraňují se chyby tím, že se stále znovu opakuje správné provedení činnosti. V zápase jsou tyto v tréninku naučené činnosti a osvojené schopnosti podle situace vyvolány a individuelně optimálně nasazeny. V zásadě se dá říci, že pouze to, co si v tréninku hráč osvojí, může v zápase úspěšně použít.

Kapacita zpracování instrukce
Během volejbalového utkání má trenér mnoho možností, jak působit na jednotlivé hráče a na celý tým. Protože se může pohybovat v blízkosti hrací plochy, může neustále dávat svému týmu nové instrukce. Tuto možnost by měl trenér také využít, protože tímto signalizuje, že je s týmem, aby mu pomohl a že je součástí svého družstva. Nastává však otázka, jak v těchto situacích družstvu nejlépe pomoci. Instrukce, které kouč během zápasu dává, musí hráči co nejdříve zpracovat a realizovat je ve hře. Zpracování instrukcí hráči je náročný proces, proto je vhodné, aby kouč hráčům nepodával příliš mnoho instrukcí a preferoval pouze jednu instrukci na výměnu. Příliš mnoho instrukcí vede k přehlcení hráčů a neschopnosti jejich realizace ve hře.

Toto platí ve stejné míře také během time outu. Tady má kouč 30 sekund čas dát hráčům taktické instrukce a motivovat je do další fáze hry. Není však smysluplné hráče zahrnout množstvím informací, neboť jsou schopny zpracovat pouze 1-2 instrukce a pokusit se je realizovat ve hře. Toto je bod, který je trenéry často přehlížen a často vede k tomu, že hráči něco ve hře realizují, ale ne to podstatné. Protože nastávají situace, kdy kouč chce dát různé instrukce různým hráčům, má možnost využít k tomu svého asistenta. Čas oddechového času je tím lépe využit a jiní hráči nejsou přetěžováni informacemi, které pro ně nejsou důležité a které zase snižují jejich kapacitu. Instrukce, které podáváme hráčům, je nezbytné stabilizovat v tréninkovém procesu, to nám umožní koučovat variabilněji. Čím více programů je naučeno v tréninku, tím méně zdrojů je třeba ke zpracování a realizaci v samotné hře.         

Zbytečné fráze a konkrétní instrukce
Objevují se situace, ve kterých dávají trenéři hráčům instrukce, které jsou nespecifické, proto je hráči nemohou ve hře realizovat. Je třeba vycházet z toho, že hráč může pracovat pouze s konkrétní instrukcí, pokud mu je dána nespecifická zpětná vazba, není schopen ji uplatnit ve hře. Některé z těchto nespecifických frází uvádím:

·         Jen tak dále!

·         To je OK!

·         To se mi líbí!

·         To se mi nelíbí!

·         To je ono!

·         Hrajte volejbal!

·         Udělejte bod!

·         Otočíme!

Tyto fráze se často objevují, hráč je však neumí přesně zařadit, protože on má před sebou komplexní situaci a neví, na co se takováto instrukce vztahuje. Zvláště při time outu jsou tyto instrukce plýtvání časem, neboť věty typu „Hrajte přeci volejbal!“ nebo „Musíme dostat míč na druhou stranu!“ hráčům jistě nepomohou, zatímco věty typu „Podávejte do zóny I“, „Blokujte diagonální úder!“ vedou k tomu, že hráč může instrukci realizovat v čin, za předpokladu, že se provedení instrukce naučil v tréninku. Proto je nezbytné dbát na konkrétní instrukci a nezatěžovat hráče nekonkrétními frázemi.

Dalším problémem během koučování mohou být negace. K negacím patří všechny instrukce, které obsahují slova „ne“ nebo „žádný“. Není dokázáno proč, ale tyto negace se nedají zpracovat a svádějí naopak k provedení opaku. Nejjednodušší příklad by byla instrukce typu:“Nehraj na číslo 6“! Protože hráč větu s tímto „ne(hraj)“ nedokáže zpracovat, stane se, že při velké snaze splnit trenérskou instrukci zahraje míč právě na hráče č. 6. I zde by měly od trenéra zaznít jasné instrukce, které jsou formulované pozitivně. I zde uvedu některé negativní fráze:

·         Nezkaz podání!

·         Nevzdávat se!

·         Nepřestávejte!

·         Nehraj na libero!

·         Nebuď hloupý!

Kouč by se tedy měl vyvarovat negativních frází, protože hráči mají tendenci provést pravý opak. Naopak pozitivně formulované fráze a povzbuzení působí na hráče mnohem efektivněji.

Správné příklady:

·         Servíruj na hráče č. 3!

·         Útočte po lajně!

·         Povyskoč na útok středem sítě!

·         Aktivně proti míči!

·         Ano, pomáhej s blokem proti útoku středem sítě!

·         Dobře zpracovaný Lob!

Tyto instrukce umí hráč lépe zpracovat a také je realizovat ve hře. Hráč má navíc pocit, že existuje řešení problému, který se objevil. Dostane-li od kouče nespecifickou zpětnou vazbu, zůstává s problémem na hřišti sám a bude spíše reagovat beznadějně, protože nepozná, kde se stala chyba.

Struktura time outu
Pokud vyhodnotíme, jakým způsobem se trenéři vyjadřují na střední nebo vrcholové úrovni při oddechových časech, dozvíme se, že největší část time outu se koučové věnují taktice, trochu pochvale a výtkám a pouze malou část time outu věnují technice. Pokud se však optáme hráčů, vědí sice, že největší část time outu kouč věnuje taktickým pokynům, pochvalu a výtku však vnímají daleko silněji, než jim je ve skutečnosti v oddechovém čase věnováno. Je třeba si tedy rozmyslet, co hráčům při oddechovém čase řekneme. Často se totiž stává, že vyslovíme určitou taktickou instrukci, poté motivujeme hráče do hry, poté přijde opět taktická informace a najednou trenéra napadne výtka určitému hráči a opět přichází třetí taktická instrukce se slovy „možná bychom mohli otestovat…..“. Záleží na každém trenérovi, jakou strukturu oddechového času zvolí, ale neplánované řazení a promíchávání informací a instrukcí, chvály a kritiky vede k tomu, že těchto 30 sekund cenného času nebude využito efektivně. Potom je lepší dát hráčům pouze jedinou informaci, která bude zrealizována.

Shrnutí
Koučování je komplexní téma, které má své odlišnosti od každodenní trenérské činnosti. Proto je nutné nejdříve koučování od tréninku oddělit, protože trénink je více praktickou částí sportovního vzdělání, zatímco koučování se více točí kolem mentálních záležitostí. Nároky na ideálního trenéra-kouče volejbalu jsou vysoké. Správný trenér-kouč by měl být důvěryhodný, kompetentní, inteligentní, neutrální, osobnostně zralý atd. Být ideální trenér-kouč je samozřejmě těžké, ale pokud člověk pracuje na vlastnostech, které jako kouč musí zlepšit, je možné se tomuto ideálnímu stavu minimálně přiblížit.

Literatura:

• Papageorgiou, A. & Spitzley, W. (2000) Handbuch: Leistungsvolleyball Aachen: Meyer & Meyer Verlag
• Rauen, C. (2000). Handbuch Coaching. Göttingen: Verlag für Angewandte Psychologie.
• Coaching im Wettkampf - www.volleyball-training.de