Lidí, kteří jdou cílevědomě svou cestou, si nesmírně vážím a podle toho také hledám tyto typy hráčů. Neochvějně následují svou myšlenku, vizi. Zdá se mi, že tato zvláštní vlastnost těchto lidí je klíčem k jejich úspěchu. Jedno známé libero je perfektním prototypem této vlastnosti. Prakticky nikdy si nestěžuje na vnější podmínky. Chová se jako by byly předem dané a nedůležité pro jeho postup vpřed, nehledá výmluvy za svoje jednání. Naopak přehlíží vlivy, které nemají s jeho volejbalem a možným úspěchem nic společného. Je si vědom zodpovědnosti za činy, za které je opravdu zodpovědný a ne za ty, které přísluší ostatním hráčům. Ale reaguje: Požaduje od svých kolegů profesionální přístup a sám ho dodržuje. Vyhledává informace o soupeři a nabízené informace rád přijme, nestěžuje si však, pokud žádné nedostane. Zajímají mě hráči, kterým je jedno, jestli budou hrát v červených nebo černých dresech, kteří na špatné výroky rozhodčího reagují dobrými herními akcemi a ne pláčem. Pohled vpřed, přehlížející vnější vlivy, vzácní to typy hráčů.

 

Lidí, kteří jdou cílevědomě svou cestou, si nesmírně vážím a podle toho také hledám tyto typy hráčů. Neochvějně následují svou myšlenku, vizi. Zdá se mi, že tato zvláštní vlastnost těchto lidí je klíčem k jejich úspěchu. Jedno známé libero je perfektním prototypem této vlastnosti. Prakticky nikdy si nestěžuje na vnější podmínky. Chová se jako by byly předem dané a nedůležité pro jeho postup vpřed, nehledá výmluvy za svoje jednání. Naopak přehlíží vlivy, které nemají s jeho volejbalem a možným úspěchem nic společného. Je si vědom zodpovědnosti za činy, za které je opravdu zodpovědný a ne za ty, které přísluší ostatním hráčům. Ale reaguje: Požaduje od svých kolegů profesionální přístup a sám ho dodržuje. Vyhledává informace o soupeři a nabízené informace rád přijme, nestěžuje si však, pokud žádné nedostane. Zajímají mě hráči, kterým je jedno, jestli budou hrát v červených nebo černých dresech, kteří na špatné výroky rozhodčího reagují dobrými herními akcemi a ne pláčem. Pohled vpřed, přehlížející vnější vlivy, vzácní to typy hráčů. Teprve až jsou vlastní chyby redukovány na nulu, má smysl stavět chyby ostatních do vztahu k vlastnímu výkonu. Tento druh ignorance může vytvářet smysluplné reakce, pokud slouží k tomu, aby chránilo podstatné od nepodstatného. Je-li nahrávka od nahrávače špatná, dělají v útoku průměrní útočníci chybu a často obviní z této chyby nahrávače. Ambiciózní útočníci však nejdříve optimálně vyřeší herní situaci s vědomím, že se tato situace nedá vylepšit. Stalo se, kritika v tu chvíli ničemu nepomůže. To co přijde, to se dá vyřešit, ne to, co už se stalo. Důraz na převzetí zodpovědnosti jednotlivých hráčů bychom měli formou různých cvičení zlepšovat v každém tréninku. V jednom tréninku jsem v závěru vytvořil dva týmy po čtyřech hráčích, kteří hráli proti sobě, bez bloku. Následkem byl podiv a nejistota hráčů. Tato situace v zápase téměř neexistuje, stěžovali si mi hráči. Mým cílem bylo hráčům dokázat, že každý útočník je sám zodpovědný za svou útočnou činnost. Proto jsem zvolil tuto formu herního cvičení, aby byla situace pro útočníka co nejlehčí a přesto ve hře relevantní. Výsledek nebyl pro hráče pozitivní. Situace bez bloku dokázala pouze hrstka hráčů proměnit v bod. Ani soupeřův blok, ani nahrávka nemohli být zodpovědný za neúspěch útočícího hráče. Zodpovědnost jsem v této hře dal do rukou útočících hráčů – a ti selhali. Tyto a jiné možnosti jsou výzvami pro nás trenéry a nabízejí nám přístup ke kompetenci a pocitu zodpovědnosti jednotlivých hráčů. Nebezpečí, že se hráči schovají za chyby ostatních, se zmenší. Pak se otevře cesta vpřed.

Thomas Artner, z němčiny přeložil Radek Krpač

zdroj: německé stránky Volejbalové akademie